Konference a kulaté stoly
18/12/2019

Konference „Problémy náboženské svobody v Evropě“

Dne 27. 11. 2019 se ve Vlasteneckém sále Karolina Univerzity Karlovy v Praze uskutečnila konference „Problémy náboženské svobody v Evropě“. Jednalo se již o třetí ročník konference o pronásledování pro náboženské přesvědčení, poprvé však byla konference uskutečněna v rámci mezinárodní iniciativy Červená středa (#RedWednesday) – celosvětového dne na připomínku pronásledovaných pro víru, jejímž iniciátorem je organizace Aid to the Church in Need (ACN) a koordinátorem v ČR je Česká biskupská konference (ČBK) ve spolupráci s Ekumenickou radou církví v ČR (ERC) a Federací židovských obcí v ČR (FŽO).

Konference se uskutečnila pod záštitou rektora Karlovy univerzity pana Tomáše Zimy a dále bývalého europoslance a předsedy správní rady IKDP pana Pavla Svobody, kteří společně se zástupci ČBK, ERC a FŽO na úvod pronesli krátkou zdravici. Celou konferenci moderoval pan Vít Novotný, zástupce Wilfried Martens Centre for European Studies.

V prvním panelu vystoupil na téma antisemitismu rabín David Rosen, vrchní rabín Izraelské komise pro vztahy se Svatým stolcem, ředitel Mezinárodních mezináboženských záležitostí Amerického židovského výboru a nositel Papežského rytířského řádu sv. Řehoře Velikého v jedné osobě. Antisemitismus není minulostí a Židé stále patří k nejvíce pronásledovanému národu. Rabín pozdvihl fakt, že papež a katolická církev v současnosti velmi pozitivně vnímají židovství, váží si Židů a berou je jako partnery.

Jako druhá vystoupila na téma svobody svědomí paní Ruth Nordström, hlavní právnička společnosti Scandinavian Human Right Lawyers, nevládní organizace a advokátní kanceláře zabývající se prosazováním a hájením lidských práv ve skandinávských státech a Evropě. Představila dva případy švédských porodních asistentek, kterým bylo znemožněno ve Švédsku vykonávat svou práci proto, že dle svého přesvědčení odmítaly dělat potraty, a které proto musely odejít za prací do Norska. S ohledem na náboženské přesvědčení, a dle některých že se každá z těchto porodních asistentek údajně chová extremisticky, byly přirovnávány k džihádistům. Aktuálně jsou oba případy u Evropského soudu pro lidská práva. Přichází doba, kdy si musíme říct, že neuděláme něco, co je bezpečné, politicky korektní nebo populární, ale musíme to udělat proto, že to je správné. Nesmíme se řídit strachem, nejdůležitější je víra. Je třeba dodávat sílu těm, kteří to potřebují.

Posledním řečníkem prvního panelu byl pan Robert Clarke, ředitel Evropské obhajoby ve společnosti Alliance Defending Freedom (ADF) International, který vystoupil na téma míry svobody. Upozornil na dvojí standardy, jak nahlíží naši lídři na případy ve vzdálenějších zemích a v našich zeměpisných šířkách. I v našich zeměpisných šířkách některé vyjádření názoru následuje trestní vyšetřování; rodičům je zakazováno vyjadřovat své mínění o výchově a vzdělávání svých dětí ve škole (jako by děti vychovával stát a ten říkal, co je pro ně nejlepší); … V dnešní době více vlád svobodu slova omezuje, než aby rozsáhlou svobodu slova povolovalo­­­. Svoboda vyjadřování neznamená nic, pokud ji omezíme na věci, které nebudou kontroverzní. V následné diskuzi zaznělo, že právními kroky musíme postupovat v případě, kdy jsou lidé opravdu odpovědní a kdy se jedná o násilí – popírání historických faktů samo o sobě asi nelze stíhat. Důležitější úlohu hraje vzdělávání – v oblasti vzdělávání je třeba zajistit podporu – toho, co říkají rabínové, kněží, učitelé i rodiče – gender i vyznání, vše musí být založeno na lidské důstojnosti a to vše musíme podporovat.

V druhém panelu vystoupila s úvodním příspěvkem paní Marcela Szymanski, zástupkyně mezinárodní organizace a papežské nadace Aid to the Church in Need, kde v rámci Advokacie EU a OSN mj. uplatňuje své bohaté zkušenosti zpravodajky sdělovacích prostředků a profesionálky v oblasti PR. Představila zprávu „Persecuted and Forgotten“, kterou ACN vydává každé dva roky, která pokrývá 196 zemí světa a jejíž redaktorkou je právě paní Marcela. Dále přednesla několik myšlenek k další diskuzi v plénu: O svobodu vyznání a projevu přicházíme krůček po krůčku, není to jen problémem třetích zemí. Svoboda projevu, vyznání i shromažďování jsou garantovány deklarací základních lidských práv, avšak vlády jsou těmi, kdo nejvíce svobodu vyznání omezuje. Obhajujeme právo na vyznání, ne jen víru samotnou. Někdo, kdo najede do davu, nehledí na to, jaká je víra obětí, ale nabyl dojmu, že jeho víra mu toto dovoluje. Dochází ke kolizi individuálního práva obětí a individuálního práva toho, kdo páchá tyto činy. Jakožto redaktorka zprávy „Persecuted and Forgotten“ musí často rozhodnout, zda se jedná o problém svobody vyznání. Děje se násilí na ženách: únosy, z nichž se ukáže sňatek z donucení spojený s konverzí – činy se dějí v Pákistánu, ale většina států Evropy s nimi souhlasí – mezinárodní společenství by mělo brát vážně rozmáhající se problémy a tendence ve všech zemích. Nenávist, která kdysi byla obracena proti Židům, se obrací nyní i proti křesťanům. Zvláštní trend např. v Bruselu, kde Strana zelených slíbila muslimům, že když je budou volit, zasadí se o podporu halal zabíjení zvířat, a skutečně, složení Komory, která se tímto zabývá, ukazuje nárůst členů Strany zelených.

Druhým řečníkem druhého panelu byl pan Mattia Ferrero, přednášející církevního práva na Katolické univerzitě v Miláně, advokát, člen Komise pro lidská práva Milánské advokátní komory, viceprezident Unie italských katolických právníků a vykonavatel funkce národního kontaktního místa pro trestné činy z nenávisti pro Stálou misi Svaté stolice v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Mattia Ferrero vystoupil na téma činů z nenávisti – představil pyramidu nenávisti (začíná předpojatostí a předsudky, pokračuje diskriminací, násilím motivovaným předsudky a na vrcholu je genocida trestná i podle mezinárodního trestního práva) a právní aspekty činů z nenávisti. Protikřesťanské trestné činy z nenávisti můžou být uskutečňovány jak proti menšinám, tak proti většinám. Neplatí, že je způsobují jen menšiny. Ale co je fakt, je, že protikřesťanské útoky přitahují méně pozornosti než jiné nábožensky motivované trestné činy. Trestné činy proti majetku jsou méně závažné než proti osobám, a proto jsou také méně zaznamenávány. 70–80 % nábožensky motivovaných trestných činů proti křesťanům a Židům je zacíleno na majetek, neboť náboženské objekty jsou jednoduše zaměřitelné a rozeznatelné. U antimuslimských útoků je situace složitější, neboť většina útoků souvisí ještě i s xenofobií a rasismem. Situace Žida a muslimky je jiná než muslima a Židovky, neboť první jmenovaní mají výrazný oděv. Ochrana náboženských míst či modliteben je přímým důsledkem svobody vyznání. Existuje primární odpovědnost státu zajišťovat ochranu náboženských svobod a náboženských míst a pozitivní povinnost předcházet a chránit před útoky na náboženská společenství.

Dále vystoupil tajemník Federace židovských obcí v České republice pan Tomáš Kraus na téma vandalismu spojeného s antisemitismem. Antisemitismus vzrostl v posledních letech o 25 %. Antisemitský vandalismus se projevuje především svastikami na různých místech a např. plakáty popírajícími holokaust umisťovanými v židovských muzeích. Poněkud překvapivě se antisemitský vandalismus ukazuje i v USA, které po několik desetiletí Židé považovali za bezpečný přístav. Antisemitismus je jako virus, který mutuje. Je to stejný antisemitismus jako před 100 lety, ale zmutoval, protože i společnost je jiná, jinak nastavená. Co s ním udělat? Rabín Rosen zmiňoval vzdělávání, ale musíme podniknout i něco jiného, např. stanovit a uznat (ČR ji přijala v lednu 2019) definici vandalismu a aplikovat ji, překlopit ji i do systému vzdělávání.

Posledním řečníkem byl pan Martin Kugler, člen vedení Observatory on Intolerance and Discrimination against Christians in Europe, ředitel Kairos Consulting pro neziskové organizace, bývalý PR manažer a mluvčí Rakouské biskupské konference a zakladatel mezináboženské sítě „Evropa pro Krista“. Uvedl, že minimálně v Evropě hájí křesťané a Židé společné dědictví; záhadné a nevyslovitelné (tedy víra) má v naší společnosti své místo; připomněl, že demokracie potřebuje křesťanství. Tématem jeho příspěvku bylo „jak reagovat“ – jak reagovat na všechny ty tragické a dramatické tendence a výzvy, o nichž jsme slyšeli v předchozích příspěvcích. Musíme nejdříve pochopit důvody. Vzdělání a výchova by měly zdůrazňovat význam náboženské svobody a důstojnosti, i ekologie člověka, která souvisí s lidskými právy, bioetikou a dalšími právy. Nehájíme historická privilegia, ale hájíme lidskou důstojnost a svobodu pro nás všechny v pluralistické společnosti. Je to privilegium, že žijeme v době, kdy se zdá, že křesťané a Židé mají společný úkol: bojovat za náboženskou svobodu i za ty, kteří nám zatím nerozumí.

Příspěvky jednotlivých řečníků doplnila bohatá diskuze s dotazy jak od moderátora, tak z publika. Řečníkům se dostalo i reakce na sebe sama navzájem. Tak bylo debatováno, zda má být stanovena a v jaké míře hranice náboženských útoků a svobod projevu. Dále mj. zaznělo, že vliv církve a křesťanských hodnot je mnohem silnější než ve Švédsku, kterýžto stát je velice sekulární, ale v němž kdo vybočuje z pomyslného politického názorového koridoru, je stigmatizován.

Konferenci uspořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku ve spolupráci s Wilfried Martens Centre for European Studies, Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví v ČR a Federací židovských obcí v ČR; byla simultánně tlumočena a její záznam můžete zhlédnout na těchto odkazech: první část a druhá část.

Pro zobrazení brožury ke konferenci klikněte zde.