(Ne)demokracie v Rusku

V neděli 18. března 2018 se konaly prezidentské volby v Ruské federaci. Jejich výsledek není překvapením, Vladimir Putin jako vítěz byl znám dopředu, ale spíše se netrpělivě hledělo na volební účast a velikost podpory současného prezidenta, která měla legitimizovat současnou ruskou vládnoucí strukturu. Při účasti 65 % získal Putin 56,5 milionu hlasů (76,7 %) a oproti volbám před šesti lety jej volilo takřka o 11 milionů více voličů. Určitým paradoxem ve srovnání s českou prezidentskou volbou je fakt, že stejně jako současný český prezident, nevedl Putin oficiálně kampaň a neúčastnil se předvolebních debat s dalšími kandidáty.

V návaznosti na tuto aktuální zahraničně-politickou událost jsme uspořádali ve spolupráci s Nadací Hannse Seidela a pražskými Mladými lidovci 27. Besedu v Besedu právě na téma ruských prezidentských voleb s názvem „S Putinem na věčné časy?“. Naše pozvání přijal bývalý diplomat a velvyslanec v Rusku Petr Kolář, novinářka z Lidových novin Petra Procházková a historička Daniela Kolenovská z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Hned v úvodu položila moderátorka večera Veronika Sedláčková všem otázku, zda hosty ve volbách něco překvapilo. Všichni se shodli, že v zásadě volby nepřinesly věci, které by mohly člověka překvapit, ale například Petra Procházková byla překvapena neúspěchem frakce Alexeje Navalného, opozičního politika, který nebyl k volbám jako kandidát připuštěn. Navalnyj totiž vyhlásil otevřený bojkot voleb. Petr Kolář zdůraznil, že Rusko se dlouhodobě snaží, aby jejich „fejkování“ demokracie vypadalo co nejvěrohodněji. Překvapila jej naopak liberální opozice, která trpí viditelným syndromem nedisciplíny.

Petr Kolář dále zdůraznil, že Rusko se snaží vytvářet dojem skutečné demokratické země, nikoli totalitního autokratického státu. Rusové mají volby, opozici, poměrně svobodně média, ale zároveň stagnuje ekonomika, počet lidí pod hranicí chudoby roste a Rusové se potřebují spojit hledáním vnějšího nepřítele. Putin si tuto skutečně moc dobře uvědomuje, a proto se snaží vytvářet z Ruska alternativu k západním demokraciím. Ví, že Západ nedokáže porazit vojensky a ani ekonomicky, tak se jej snaží systematickou hybridní válkou a dezinformacemi rozkládat.

Dle Daniely Kolenovské je již celý systém v Rusku vyčerpán a ztrácí možnost obnovy. Demokratická opozice v Rusku trpí tím, že jednotliví hráči mají obrovské osobní ambice a nejsou schopni se dohodnout, opozice tak stojí mimo hlavní politický proud a těžko hledá témata a osobnosti. Tím pádem v Rusku stále zůstává autokratický režim.

Výsledek ruských voleb je podle Petra Koláře pro zastánce liberální demokracie ve střední Evropě špatnou zprávu. Putin má v této oblasti řadu spojenců, ať již koupených, vydíraných nebo sympatizantů, kteří požadují vládu silné ruky a silného vůdce a zároveň vidí v Putinovi poslední pojistku křesťanských hodnot.

Na tuto myšlenku navázala Petra Procházka tématem dezinformačních webů, které v České republice nebereme dostatečně vážně. Občané si spíše vyhledávají informace, které jim potvrdí to, co si už myslí. Proto je nutné začít již na školách systematicky vyučovat mediální gramotnost.

V rámci debaty se diskutovalo o následujícím šestiletím Putinovu období, respektive o tom, co bude po těchto 6 letech. Bude chtít Putin obhájit znovu svůj mandát, změní se ústava, dojde opět k rošádě na postu premiéra a prezidenta? Scénářů je zde mnoho a dle Petra Koláře je nejdůležitější otázka nástupnictví. Bude zajímavé sledovat, která strana v boji o politickou moc vyhraje.

Závěr byl věnován jako vždy otázkám z publika, které byly zaměřeny například na rozsáhlost Ruska a jeho heterogenitu, na představu fungování demokracie v Rusku, ale také na současné česko-ruské vztahy.