Se smysluplnými vztahy se máme lépe

Dvanáctá Beseda v Besedě. Téma: Máme se fakt tak blbě? Hosté: Jakub Rákosník, Ladislav Heryán, Martin Buchtík. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 3. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

„Máme se fakt tak blbě?“ otvírá debatu moderátorka Veronika Sedláčková. Podle kněze a teologa Ladislava Heryána to záleží na každém z nás.  „Asi jak kdo.“ Záleží na tom, kolik toho člověk potřebuje, záleží na hodnotách, dodává. “Se smysluplnými vztahy se máme spíš lépe.“ Ze sociologického hlediska lze na tuto otázku odpověď u jednotlivců poměrně dobře, ale u velkých skupin je to složité, říká sociolog Martin Buchtík.

Historicky vzato jsme se nikdy neměli lépe, dodává historik Jakub Rákosník. Ať už se jedná o HDP či rozdělení majetku ve společnosti, situace nebyla lepší ani za dob první republiky, i když máme sklony po roce 1989 se k tomuto období vztahovat.

Lze říct, že je rozdíl ve spokojenosti mezi lidmi ve městech a na venkově? To je těžká otázka, říká Martin Buchtík, jak rozlišit, co je venkov a co města. Suburbia kolem Prahy jsou často bohatší než města. Nejčastěji užívané a nejvíce funkční dělení je podle dosažení vysokoškolského vzdělání. Co se týká vnímání rozdílů mezi velkými městy, konkrétně Prahou a zbytkem republiky, Ladislav Heryán rozdíl vidí. Lidé v Praze žijí v takovém státu ve státě, ale může to být i naopak. Může to být i tím, že často zobecňujeme.

Na Filipínách lidé věnují většinu svého času shánění obživy, takže žijí autentičtěji. Musí se soustředit na přežití a nemají čas na nudu nebo další věci, které vidíme v dnešní společnosti. „A co je hlavní kritérium, které určuje náš pocit?“ „Smysluplnost,“ odpovídá Ladislav Heryán.

Martin Buchtík si nemyslí, že ztrácíme smysl, ale transformovali jsme jej do vydělávání peněz. Možná nás to neučiní šťastnými, ale je to měřítko úspěchu. Pocit spokojenosti sám o sobě hledáme v každodenním životě. Naplnění nacházíme v konkrétních okamžicích.

Jsou mladí rozdílní oproti zbytku populace? Výrazně méně se zajímají o politiku, ale jsou optimističtější ohledně své budoucnosti, než jejich rodiče, dokonce optimističtější, než jejich vrstevníci v zemích západní Evropy, říká Martin Buchtík.

Mladí lidé dříve nebyli tolik ve středu politického zájmu, říká Jakub Rákosník. Plnoletost byla na 18 let posunuta až po 2. světové válce, takže pro politiky nebyli tak zajímaví. První republika byla „gerontokratická“, otcové zakladatelé mezi sebe nikoho nepustili, a změna přicházela jen se smrtí. Na jejich místa se navíc dostávali padesátníci, kteří na to léta čekali zapojeni do systému.

Nejsou prohlášení, že se máme blbě, jen mýtem užívaným populisty, aby lépe ovládali lidi? Ti, kteří se bojí, jsou lépe ovladatelní. Podle Martina Buchtíka je potřeba rozdělit to, co se říká v typické české hospodě, což je pro dnešní generaci Facebook, a skutečnost.

V osobním kontaktu lidé uváděli, že jejich spokojenost se životem stoupala v 90. letech, propad přišel v 2008 a 2012, ale poslední rok a půl opět stoupala. Problémem je, že nás jednodušeji ovlivní špatná zpráva. Jednodušší je proto podávat zprávy, že se máme hůře, než bychom mohli, ale na úkor někoho. Ladislav Heryán dodává, že právě na Facebooku je poznat, když se lidé vymezují používajíc fráze, které někde slyšeli, a přemýšlejí způsobem, který jim byl ukázán. Z toho se ale podle něj nedá uniknout diskuzemi na Facebooku.

[vc_video link=“https://www.youtube.com/watch?v=GQGHG5Ng_uk&t=1141s“]