Styčné plochy česko-polských vztahů

V úterý 13. listopadu proběhl v prostorách dvorany CEVRO Institutu kulatý stůl „Víme, co chceme? Poláci a Češi v EU“, který pořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku ve spolupráci s Centrem politického myšlení (OMP) z Krakowa a Konrad Adenauer Stiftung.  Moderátor a novinář Daniel Kaiser dal hned na úvod slovo Vítu Dostálovi z Asociace pro mezinárodní otázky, který účastníky uvedl do reality česko-polských vztahů. Vedle historického vývoje vzájemné spolupráce zmínil i jeden z aktuálních bodů, a to dosud nevyjasněné územní vyrovnání mezi ČR a Polskem.

Aleksandra Rybinska, redaktorka portálu Wpolytice.pl poukázala na to, že Česko a Polsko spojuje mimo jiné i problematika evropských fondů, které mohou být ze Střední Evropy přesměrovány do jižních států. Nicméně po brexitu bude situace v EU jiná a státy jako Německo budou potřebovat v Evropě spojence, kterého budou moci najít právě ve středoevropských zemích.

Senátor Pavel Fischer zmínil, že formát V4 není tak exkluzivní jako je členství v EU, Visegradu chybí pozitivní agenda, kterou by prosazoval v rámci EU. Toto společenství se až příliš zaměřuje na obranu před různými negativními jevy evropské integrace. Podle komentátora a bývalého polského ministra Jana Rokity není skupina V4 budována jako protiváha Německa, což lze soudit z chování českého ministra zahraničí, který na svou první cestu vyrazil do Berlína nebo z přátelského vztahu mezi Viktorem Orbánem a Angelou Merkel. Problémem, který země V4 dnes nejvíce spojuje je otázka migrace a V4 byla založena jako politický diskusní klub a pořád si tento formát zachovává, jak je vidět na absenci jakýchkoliv formalizovaných institucí tohoto spolku.

Následná diskuse se věnovala především současné politické situaci v obou zemích a zaměřovala se i na silná a slabá místa vzájemné česko-polské spolupráce.