V poslední době se často hodnotí celkový přínos Visegrádu našemu státu. Nedávno jsme byli svědky poněkud nesmyslné debaty, jestli ČR nemá opustit V4 a nepřimknout se více k Německu. Pokud má mít hodnocení celkového významu Visegrádu smysl, musíme hodnotit komplexně souhrn všech tří jeho dimenzí. Není také od věci si uvědomit, jak vlastně mechanismy Visegrádské skupiny fungují. Tomu slouží následující text.

V České republice se stále rodí nejčastěji první a druhé děti, jako třetí či další dítě se v roce 2017 narodilo přibližně každé sedmé dítě. Úplné rodiny mají většinou jedno nebo dvě děti, jen necelých 8 % z nich má tři a více dětí. V neúplných rodinách žije většinou jedno dítě, tři a více dětí vychovává necelých 5 % neúplných rodin. Počet dětí v rodině klesá spolu s rostoucím vzdělání matky. Současně - čím má žena vyšší vzdělání, tím častěji porodí dítě jako vdaná.

Česká republika měla po roce 1989 velké štěstí v tom, že se mohla vracet k předválečné tradici Československa. Dobře fungující demokracie, která byla nejenom zakotvena v tehdejšímu mezinárodním poltickém systému, ale aktivně do něj také přispívala. Československo bylo od samého počátku své existence bytostně závislé na příznivém mezinárodním kontextu. Jeho tvůrci se snažili maximálně přispět ke stabilitě systému vzešlého z první světové války a Československo v něm pěvně ukotvit. Činili tak prostřednictvím řady bilaterálních smluv, ale i velmi aktivní politikou v rámci Společnosti národů, předchůdkyně dnešní OSN. Nespokojili se jen s pouhým členstvím ve Společnosti národů, ale aktivně se zasazovali o její funkčnost.

Založení i existence našeho novodobého státu byly přímo závislé na příznivém geopolitickém kontextu, jehož nedílnou součástí jsou transatlantické vztahy. První president Tomáš Garrigue Masaryk prohlásil, že státy se udržují těmi idejemi, na jejichž základě byly založeny. Československo vzniklo díky podpoře amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, která vycházela ze shody mezi americkým a českým prezidentem na významu hodnot jako jsou nezávislost, svoboda, demokracie a lidská práva. Udržování těchto idejí a hodnot, o kterém Masaryk mluví, vyžaduje nejenom jejich vědomé a aktivní rozvíjení v praxi, ale také jejich rozhodnou obranu, pokud je to nutné. Následující text je proto věnován především bezpečnostním aspektům vztahů USA a Evropy.

V České republice se v posledních čtyřech letech objevuje dosti předpojaté, zjednodušující a povrchní hodnocení Polska. Souvisí to s drtivým vítězstvím konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) v parlamentních volbách 2015. Volební výsledek umožnil PiS sestavení jednobarevné většinové vlády, k čemuž došlo poprvé po r. 1989. Politická situace v Polsku komplikovaná je, to nelze zastírat. Tak je tomu ale u nás také. Měli bychom se proto umět od kritického hodnocení politické a společenské situace sousední země oprostit.

Posledních několik let je charakterizováno významným nárůstem bezpečnostně-strategických ambicí Evropské unie, stejně jako nestabilním prostředím v jejím bezprostředním okolí. Obojí vede k bezprecedentnímu růstu finančních prostředků a administrativních kapacit věnovaných bezpečnostní a obranné politice Evropské unie. Její specifickou oblastí je schopnost Unie přispívat k prevenci konfliktů, stabilitě i post-konfliktní obnově za jejími hranicemi.

Diskuse o Brexitu se většinou soustředí na celkovou podobu vztahu mezi Velkou Británií a Evropskou unií, na příčiny Brexitu a okolnosti jeho průběhu. Tyto diskuse mají desítky výstupů. Na úřadu vlády ČR vznikla pracovní skupina k Brexitu a naši diplomaté se účastní jednání příslušných pracovních skupin na unijní úrovni. Téma Brexitu je důležité a také mediálně zajímavé. Není divu, že se pozornost soustředí na otázky vnitřního trhu, celní unie a charakteru smluvního vztahu Velké Británie a EU po Brexitu. Zároveň je poctivé si otevřeně říct, že na výslednou podobu většiny procesů doprovázejících Brexit bude mít Česká republika jen velmi omezený vliv

Polsko, země, která jako první začala proces likvidace „sovětského bloku“, nakonec s dědictvím režimu zápasila mnohem déle než sousedé. Solidarita, toto mimořádné masové hnutí odporu, sice vznikla už v roce 1980, ale některé stíny komunistického režimu zůstaly dodnes. Jak to vysvětlit? Polská komunistická nomenklatura pracovala určitě efektivně, a to o poznání lépe než komunisté v Československu. I proto dokázala předvídat blížící se „katastrofu“ a dopředu si zajistila lepší pozice na startovní čáře. A to platilo od ekonomiky až po justici.

Text k problematice osídlení jsme pro naše čtenáře zařadili proto, že ukazuje v jiném světle to, co známe dobře z České republiky. A sice na rostoucí problém rozvoje měst a osídlení. Zatímco u nás se téma zaostávajících regionů začíná promítat do politických a ekonomických debat, v Polsku se diskuse zaměřuje na vylidňování území. Nové potřeby rozvoje území potřebují účinnou odpověď, jinak se situace dále zhorší a náklady na její řešení se neúnosně prodraží. Text přinášíme na základě spolupráce mezi organizací Klub Jagielloński z Krakova a Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku z Prahy a s podporou Polského kulturního institutu.

Projekt Rodina 500 plus (hovorově program 500+) je v Polsku bezpochyby stěžejním sociálním projektem vlády Práva a spravedlnosti (PiS). Cílem tohoto textu je seznámit s ním a s jeho výsledky českého čtenáře. Pro pochopení, proč byl tento program natolik stěžejní změnou je nutné si uvědomit poměrně značné rozdíly v rozsahu sociálního zabezpečení v Česku a v Polsku po roce 1989. Polsko si po pádu komunismu zvolilo mnohém razantnější model ekonomické transformace, s důrazem na rychlost a efektivitu procesu spíše než zmírnění jeho dopadu na tzv. „běžného občana“

Současná intenzivní debata, domácí i mezinárodní, o bezpečnostních rizicích spojených s čínskými technologickými firmami Huawei a ZTE (případně dalšími) razantně nastolila otázku o politických a bezpečnostních rozměrech spolupráce s Čínskou lidovou republikou (ČLR) v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT).

Táto štúdia sa zameria na popísanie hlavných čŕt pracovnej emigrácie zo Slovenska, ako aj návratovej migrácie na Slovensko za posledné desaťročie. Mobilita pracovnej sily patrí medzi hlavné piliere Európskej únie (EÚ). Z pohľadu fungovania voľného trhu je migrácia vnímaná ako jeden z možných nástrojov vyrovnávania ekonomických nerovností, ako aj balansovania ekonomických výkyvov a šokov. Z makroekonomického pohľadu na úrovni EÚ, ako aj jednotlivých krajín, sú dopady pracovnej migrácie v EÚ hodnotené prevažne pozitívne (Kahanec a Zimmermann, 2010; Kahanec a Zimmermann, 2016). Na mikroúrovni môže mať migrácia za prácou často aj negatívne dopady z hľadiska rodinného a spoločenského (napr. vplyv odchodu rodičov na maloleté a dospievajúce deti), alebo kariérneho (napr. strata nadobudnutých zručností).

Úvodní tezí textu o vztahu subsidiarity a občana Evropské unie je, že subsidiarita má napomáhat jak výkonu rozhodování na relevantní, občanu co nejbližší úrovni, tak ale i přispívat k zachování a ochraně kulturně-hodnotové diverzity evropského obyvatelstva. Pro lidského jedince je totiž zachování vlastní identity, ukotvené v místních poměrech rodného kraje, stejně důležité jako možnost efektivního podílu na tvorbě rozhodnutí.

Německo-francouzská deklarace z Mesebergu z června letošního roku způsobila, že se opět začalo mluvit o reformách eurozóny. Nelze vyloučit, že během summitu Evropské unie (EU) v prosinci 2018 a v měsících před volbami do Evropského parlamentu se budou přijímat klíčová rozhodnutí o prohloubené měnové unii. Na stůl se může vrátit bankovní unie a unie kapitálových trhů, nové nástroje pro podporu států v krizi, ale také nové instituce (řeč je mimo jiné o založení Evropského měnového fondu).

Diskuze o přijetí eura by měla být jedním z hlavních témat úvah o dalším vývoji české ekonomiky. Zatímco většina zemí, které se staly členy EU po roce 2004 euro buď přijala, nebo o jeho přijetí usiluje (naposledy požádaly o členství v eurozóně Bulharsko a Maďarsko), Česká republika rozhodnutí neustále odkládá. Je přitom ze všech těchto ekonomik jednou z nejvíce exportně orientovaných, a tedy s eurozónou provázaných ekonomik a zároveň už několik let plní podstatná kritéria nutná pro zahájení procesu přijetí eura.

Manželství jako svazek muže a ženy není jen produktem nějaké tradice. Je přirozenou realitou, která existovala i v dobách, kdy státy v dnešní podobě ještě neexistovaly. A bude existovat i v případě, kdy zákonodárci tento pojem násilně „unesou“, aby jej přiřadili jiné realitě.

Snahy o novelizaci insolvenčního zákona zejména v oblasti úpravy oddlužení jsou vedeny zejména potřebou reagovat na vysoké procento obyvatel České republiky, proti kterým je vedeno exekuční řízení. Podle dat Ministerstva spravedlnosti je rozdělení exekvovaných dlužníků takové, že celkový počet „živých“ řízení je 4 268 854 je vedeno proti 731 341 fyzickým osobám. Tyto i další statistické údaje potvrzují celospolečenský význam problematiky, která má, ač je problematikou převážně právní, významný ekonomický a sociální přesah.

Lidová strana v Rakousku (ÖVP) se ještě začátkem roku 2017 nacházela v nezáviděníhodné situaci, která se projevovala setrvalým poklesem volebních preferencí. Během několik měsíců však dokázala negativní trend zvrátit a zamířila k volebnímu vítezství v mimořádných volbách. O tom, co stálo za touto překvapivou změnou a úspěšnou předvolební kampaní je právě náš článek.

Mnozí se v uplynulých měsících začali ptát, co se to děje na Slovensku. Jakými politickými změnami tato Čechům tak blízká země prochází? A jak významně do dění zasáhla tradičně vlivná slovenská katolická církev? Ačkoli již od událostí uplynulo několik týdnů, zásadní proměny ve slovenské společnosti pokračují. Tyto události, ač nemají s religiozitou přímou souvislost, se odehrávají na pozadí jistého kulturního zápasu. Zastavme se proto u vybraných momentů, které nám při bližším pohledu umožní vidět, jak konali jednotliví aktéři a jaký byl kontext událostí.

Česká republika patří k evropským zemím, kde venkovské oblasti zabírají největší část území. Venkov se ale vylidňuje, jeho obyvatelé stárnou a zastarává i občanská vybavenost. Rozsah investic do místní infrastruktury je nedostatečný. Lze tento postup zastavit? A pokud ano, jaká by mohla být opatření, která by napomohla zastavit vylidňování venkovských oblastí a odvrátila další zhoršování místní infrastruktury? Některým z nich se věnujeme i v tomto dokumentu.

Výroční zpráva a účetní závěrka Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku za rok 2018.